Gruvia

27. dubna 2013 v 18:22 | Ame |  Jednorázové povídky
Druhá zveřejněná povídka. Tentokrát už ne tak zdlouhavá a o ničem. I když na druhou stranu... nemá to žádnou pointu. Je to jen o... vaření? Dejme tomu.
Také je tam hodně rudnutí a samozřejmě jsem tam dala své oblíbené odstavce, ve kterých rozebíráme myšlenkové pochody postavy - tentokrát Juvie :D



Fandom: Fairy Tail
Pairing: Juvia x Gray
Počet slov: 1602 (není to moc dlouhé)
Značka: romantické (asi), veselé
Upozornění: Děj se odehrává ve skutečném světě


U domovních dveří zazvonil zvonek. Modrovlasá dívka, která už přes půl hodiny neklidně přešlapovala u dveří, se hbitě zvedla a dveře prudce rozrazila v očekávání. Uviděla tam stát svého přítele.
"Ahoj, nejdu moc brzo?" zeptal se Gray Fullbuster.
Dívce se přes tvář roztáhl široký úsměv. Byla tak šťastná. "Ne, vůbec!"
"Fajn." Řekl jen a prošel okolo ní dovnitř. Ona ještě pár vteřin ohromeně stála mezi dveřmi. Konečně. Po tolika dnech, týdnech, minutách a hodinách, konečně, právě teď byl Gray u ní doma. Skoro si říkala, jestli to není jen sladký sen. A pokud by opravdu byl - tak se rozhodně nechtěla už nikdy probudit. Zůstala by s Grayem ve světě snů navždy. V jeho věčném objetí…
"Juvio? " ozval se hlas jejího milovaného.
Vytrhla se z představ, zavřela dosud otevřené dveře a obrátila se k němu. "G-Grayi." Vykoktala. To že tu byl, v ní probouzelo i pocit nejistoty. Musí tu rozhodně zůstat co nejdéle, musí ho tu zdržet, jenže… co když po ní bude chtít něco úchylného? Nebyla na To ještě připravená… jenže, co když Gray už ano? Jak by měla reagovat, kdyby To po ní chtěl? Měla by ho odmítnout, nebo…
"Juvio! Posloucháš mě?" řekl mírně naštvaný Gray.
"Promiň! Nějak jsem se zamyslela." rozpačitě se usmála Juvia. "Co jsi říkal?"
"Ptal jsem se, jestli jsi už naplánovala nějaký program a jestli přijdou tví rodiče." Objasnil jí.
"A-aha. Mí rodiče odešli na večeři slavit výročí své svatby, takže jsme tu jen my dva." Gray přikývl, jako že chápe a Juvia nesměle pokračovala. "Vlastně jsem ani moc nepřemýšlela o ničem, co bychom mohli dělat," to byla pravda. Byla příliš rozrušená plánováním, co si vezme na sebe, jak se nalíčí a jak nejlépe naaranžovat polštářky na gauči, aby to vypadalo efektivně a zároveň ledabyle. Ale úplně zapomněla na tak zásadní věc, jako byla připravit si nějaký program.
"Možná bychom se mohli podívat třeba na nějaký film." Navrhla první, co ji napadlo, a začervenala se. Gray teprve vstoupil a ona už jako hostitelka selhala. Bylo to tak deprimující!
"No, vlastně," Gray od ní najednou odvrátil pohled a také mírně zrudl. "Napadlo mě, že bychom mohli," pokračoval neurčitě a Juvia si hned vydedukovala, co asi chce říct. Přesně jak si zprvu myslela! Gray určitě plánuje něco nemravného. Juvia byla rozpolcená, nevěděla, jestli mu dokáže říct ne. Ještě se na To necítila. Věděla, že je Gray starší a určitě má na To věk, jenže ona prostě nemohla. I když se jednalo o jejího milovaného, obdivu hodného, dokonalého a pro ni stvořeného Graye, tak ona prostě nedokázala překonat pocit, že ještě není připravená.
Její myšlenky by se tímto směrem ubírali i nadále, kdyby neuslyšela Grayova následující slova.
"Upéct dort?" vydechl a ještě více zrudl.
"Co?" zamrkala překvapeně a nepříliš inteligentně.
"No, ehm, napadlo mě, že bychom, tedy jestli chceš, mohli upéct dort." Zadrhoval se Gray. Zjevně mu tato situace nebyla příjemná. Zkusmo pohlédl na Juviu, která měla na tváři ohromený výraz.
"Samozřejmě nemusíme, pokud nechceš." Dodal rychle.
Juvia se probrala z prvotního šoku, že nemusí řešit žádnou sexuální otázku a teprve teď zpozorovala igelitovou tašku v Grayově ruce. Určitě v ní přinesl ingredience na dort.
"Moc ráda budu péct dort!" šťastně se mu vrhla okolo krku.
"Hej!" vyjekl překvapeně, ale neodstrčil ji od sebe. Jemně jí dal své ruce okolo pasu. Chvíli tam ještě v objetí stáli, než se vydali do kuchyně vše připravit.
***
"Po té do misky přidáte sedm lžic mléka a zamícháte s předešlými ingrediencemi." Četla zaujatě Juvia.
Gray zručně provedl její pokyn a vše pořádně zamíchal dohromady. Obdivně sledovala, jak se mu při tom napínají a zase povolují svaly na pažích.
"Dobře, těsto by bylo." Oddechl si chlapec a usmál se na ni.
"Skvělá práce, Grayi!" pochválila ho. V jeho přítomnosti si připadala plná štěstí. "Teď to jen dáme uvařit, uděláme tu bílou pěnu, která má být nahoře a bude celý dort hotový!"
Gray se upřímně rozesmál. "Je zajímavé, že bys chtěla těsto na dort vařit."
Trochu uraženě si ho změřila. "A co jiného bych s ním měla dělat?"
"Péct. To je to správné, co bys s těstem měla dělat." Usmál se na ni.
Juvii se vhrnula červeň do tváří. Neměla ve vaření, nebo pečení, nebo co to vlastně dělali, moc velkou praxi. Z celé kuchyně znala jen lednici a mikrovlnku, takže když se jí Gray zeptal, jestli mají elektrickou nebo horkovzdušnou troubu, tak neměla nejmenší ponětí. Stejně tak nedokázala ani již zmínění přístroj nastavit. Nakonec to skončilo tak, že Gray musel najít návod (o kterém věděla, že je buď v nějaké krabičce v kumbále, nebo v nějakém šuplíku v předsíni) a zjistit, jak se daný přístroj používá. Styděla se za svou neschopnost, ale zároveň vzhlížela ke Grayovi ještě víc. Nejenže byl skvělý ve škole, ve sportech, byl milý, měl krásný úsměv a vypadal jako anděl, který zabloudil na zem, ale on dokázal i vařit! Co víc si dívka mohla přát? Proto, rozhodla se Juvia, nedám Graye nikomu jinému! Všechny dívky, které se k němu přiblíží s těmi svými necudnými výstřihy, až k břichu jsou od teď mé rivalky!
***
*Po třiceti pěti minutách se těsto upeklo a Gray s Juvií mohou pokračovat v pečení*
"Opatrně, Grayi!" vyjekla Juvia a s nakrčeným obočím pozorovala, jak Gray vytahuje rozpálenou formu s těstem z trouby.
"V pořádku, mám přece ochranné rukavice." Upozornil ji na tu podivně květovanou věc, co měl na rukách a která zabraňovala horkému plechu spálit mu kůži.
"Juvio, můžeš udělat místo na pracovním pultě?" optal se Gray.
"Samozřejmě."
Juvia ochotně odklidila mixér, pár misek a kuchařku, takže Gray mohl formu položit.
"Skvěle. Teď počkáme, až vychladne a budeme pokračovat."¨
Juvii se rozbušilo srdce. Co bude dělat? O čem má teď s Grayem mluvit?
On naštěstí tento problém rychle vyřešil za ni, když se jí zeptal: "Tak co, Juvio, jak ti to jde v plaveckém týmu?"
"Skvěle!" reagovala rychle. "Trenérka Aquarius říká, že bych měla jít na celonárodní šampionát, ale já si nejsem jistá… Je to totiž třídenní soutěž a nevím, jestli-" zarazila se a zrudla. Původně chtěla dokončit větu slovy jestli bych byla schopná být tak dlouho oddělená od tebe, Grayi! Ale není to až moc… osobní? Citlivé? Choulostivé? Vždy mu vyjadřovala, co k němu cítí, ale zároveň, se jí toto zdálo až moc. Gray byl její droga. Ona nedokázala bez pohledu na jeho husté vlasy, nádherné tělo a božskou tvář vydržet ani jediný den! Natož celé tři dny…
"Jestli?" zeptal se jí a povytáhl obočí.
Juvia rychle vyblekotala: "Jestli? Ach, no, jestli bych… tedy… chci říct, jestli…" snažila se přijít na rozumný konec věty a zároveň ze svých tváří zahnat tu otravnou červeň. "… jestli jsem dost dobrá!! Vyhrkla nakonec první věc, co ji napadla.
"Víš, přeci jen jsem se účastnila jen menších školních a městských soutěží a-"
Přerušil ji Grayův smích.
"Juvio! Ty jsi ve vodě jako doma, nikdo se ti nevyrovná! Navíc jsi zatím všechny plavecké soutěže vyhrála, tak jim to rozhodně natřeš i na nějakém celonárodním čemsi."
Její srdce se rozbušilo jako o závod… takže Gray si myslí, že ona je dobrá? Opravdu dobrá? Dokonce víc než to? Již podruhé za odpoledne si pomyslela, že pokud je toto sen, tak už se nikdy nechce probudit. Protože ona byla pochválena!
A tak si začali povídat o všem možném, přes Juviino plavání a oblíbenou hudbu až k pomlouvání učitelů a ještě dál. Vyrušilo je až náhlé zazvonění telefonu.
Juvia s utrápeným výrazem přešla k telefonu a dost kysele se představila. "Tady Juvia, co potřebujete?"
Její výraz říkající proč-mě-ten-telefon-musel-vyrušit-z-rozhovoru-s-Grayem-?-! se pomalu změnil na podivně znechucenou grimasu, vrcholící třísknutím telefonu do stojánku s takovou ráží, že se Gray divil, že to chudák stojánek (ba dokonce celý dům) vydržel a nerozpadl se na milion kousků.
Juvia vztekle oddechla a nenávistně propalovala nebohý přístroj pohledem.
"Kdo to byl?" zeptal se s nakrčeným obočím Gray. Podobně naštvanou ji neviděl od chvíle, kdy Lucy zasedla jediné volné místo u stolu, kde seděl a Juvia si tedy musela sednout až na vzdálený konec školní jídelny, kde neměla dostatečně dobrý výhled na každý jeho pohyb.
"Lyon." Zavrčela. "Neustále mne otravuje, volá mi, chce se sejít, nebo má někdy - jako zrovna dnes - samé nechutné představy a myšlenky!"
"Zatracený Lyon, myslel jsem, že už dá pokoj!" zachmuřil se Gray a jemně si Juviu přitáhl do náruče. "kdyby tě opravdu hodně otravoval, tak mi to řekni a já si to s ním vyřídím."
Juviu rychle přešel vztek a vystřídala ho čirá blaženost. Cítila Grayovu drahou kolínskou s názvem Ice Mage. Jednou ho špehovala až do parfumerie, kam si ji šel koupit. Hned jak zaplatil a odešel z obchodu, tak si i ona sama jednu lahvičku koupila, aby touto vůní mohla postříkat svého plyšového medvídka a později si ho přitáhnout do náruče s představou Graye v hlavě. Jenže nic se nevyrovnalo skutečnému sevření jeho paží.
"Juvio?" zeptal se jí opatrně.
"Hmm?"
"Myslím, že bychom měli dodělat ten dort." Navrhl. "A abychom ho dodělali, tak mě musíš nejdřív pustit."
Juvia se velice neochotně od Graye odtáhla.
Najednou s kuchyní rozlehlo pípání.
Píp, píp, píp
Gray přešel k pultu jako by nic neslyšel a začal do mísy vkládat ingredience na polevu.
Píp, píp, píp.
Juvia se rozhlédla po zdroji toho zvuku, ale nemohla nic najít. Bylo to snad jen v její hlavě?
Píp, píp, píp.
Zmateně se ještě jednou rozhlédla.
Píp, píp, píp
Najednou se jí obraz Graye míchajícího vajíčka s cukrem a ještě nějakým práškem začal rozmazávat před očima a ona začala padat.
Píp, píp, píp.
Padala a její pád nic nedokázalo zastavit. Pípání stále sílilo.
Juvia se probudila do krásného slunečného rána ve městě Magnolie. Její pocity ale rozhodně nebyly tak jasné, jako sluneční paprsky prostupující záclonami. Ležela ve své ložnici.
A její budík stále zvonil a připomínal jí, že celá Grayova návštěva i pečení dortu, nebylo víc než pouho pouhý sen.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Naomi Naomi | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 18:35 | Reagovat

Skvělé to je, a potom že o ničem -.-

2 ♥ Carter ♥ ♥ Carter ♥ | 28. dubna 2013 v 8:38 | Reagovat

Je to užasný T.T Piš dál!:DD

3 Deathares Deathares | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 13:43 | Reagovat

Dobrá povídka :D

4 michelle-mizumi-world michelle-mizumi-world | Web | 29. dubna 2013 v 19:54 | Reagovat

Krásná :3 Rozhodně piš dál! :)

5 Rea Rea | 12. února 2014 v 21:43 | Reagovat

Ale no... :D Muselo to skončiť prebudením :/ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama